Pohádky jsou jedním z nejoblíbenějších knižních i filmových žánrů u dětí i dospělých. Obzvláště v Česku se pohádky mimo knižní formy objevují často také na televizních obrazovkách, kde sbírají prvenství ve sledovanosti daleko před před jinými žánry, včetně blockbusterů zámořské produkce.
Kde se vzala, tu se vzala…
Pohádka je původně folklórní žánr, který byl plně závislý na ústní lidové slovesnosti. Příběhy se šířily vyprávěním z generace na generaci. Na celém světě vznikaly pohádkové příběhy, které jsou si navzájem tak podobné, že nutí k zamyšlení i na vědecké úrovni. Každý národ odrážel svůj způsob života ve fantastickém příběhu o souboji dobra a zla, kde hrdinové museli překonávat všelijaké nástrahy. Dříve nebyl dobrý konec v pohádce zaručen a mnohdy se v nich vyskytovalo velmi explicitní násilí. Nejstarší pohádky mohly v prapůvodní podobě vznikat už v době bronzové – před 6 000 lety (O čertu a kováři). Podobně starý (4 000 let) je i motiv pohádky Kráska a zvíře. První záznamy o Popelce zase najdeme v 10. století v Číně.
Není nad knihu pohádek
V 19. století se začali objevovat tzv. sběratelé pohádek, kteří příběhy sepsali do sbírek a pohádky tak získaly ustálenější podobu. Mezi světově nejznámější sběratele patřili bratři Jacob a Wilhelm Grimmové (Jeníček a Mařenka), Charles Perrault (O červené karkulce) nebo Hans Christian Andersen (Malá mořská víla). Na našem území můžeme jmenovat Karla Jaromíra Erbena (Zlatovláska) a Boženu Němcovou (O kohoutkovi a slepičce). Z pera Boženy Němcové můžeme znát pravděpodobně jedinou pohádku, která je původem česká – O dvanácti měsíčkách. Nejstarší zmínka o této pohádce pochází ze 14. století.
Filmové pohádky nad zlato
Více než polovinu domácností doprovází pohádky během štědrovečerního rozbalování dárků. Pro mnohé rodiny patří sledování filmových pohádek mezi klasické vánoční tradice stejně jako rozkrajování jablíčka a smažení kapra. Pravidelné vysílání pohádek na Štědrý večer se ale ujalo až v roce 1993. Do té doby se pohádky vysílaly převážně odpoledne a večer pak měl prostor rodinný film (například Jak vytrhnout velrybě stoličku). Ve světě není moc zemí, kde by byla tak velká tradice natáčení úspěšných filmových pohádek. U nás tato tradice vznikla v 50. letech 20. století, kdy byly natočené pohádky Pyšná princezna a Byl jednou jeden král a kdy vzniká další bohatá tvorba pro děti. České pohádky jsou oceňované i v zahraničí, například Tři oříšky pro Popelku milují diváci v Německu i ve Skandinávii.
Okořenění pohádkové tradice
Kromě filmových a animovaných zpracování je možné vyprávět si pohádky také originálním způsobem za pomoci prosvěcovacích pohádek. Můžete tak ozvláštnit takřka tradiční nedělní odpoledne, když namísto sledování televizní pohádky postavíte s dětmi bunkr z nábytku a dek a s baterkou si sednete dovnitř. Zkuste své dítko zapojit a přimět ho zamyslet se nad příběhem. Společně tak rozvíjíte jeho fantazii a také posilujete to nejdůležitější – vzájemný vztah a důvěru.
